V pro občany ČR platí princip předpokládaného souhlasu s transplantací od zemřelého dárce tzn. potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát kdokoliv, pokud není prokazatelně vyjádřen nesouhlas s darováním orgánů. Zákon přikazuje ošetřujícímu lékaři oznámit vhodným způsobem pacientovým blízkým osobám předpokládanou možnost odběru, to je možné však jenom za podmínky, že pacient za svého života prokazatelným způsobem nevyslovil zákaz sdělování informací o svém zdravotním stavu.
Nesouhlas s odběrem orgánů je možné vyjádřit třemi způsoby:
- Zemřelý nebo zákonný zástupce může za života vyloučit souhlas – evidence v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů,
- možnost osoby ještě za života vyslovit nesouhlas přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a svědkem,
- zákonný zástupce má stejnou možnost jako u písm. b), ovšem navíc umožněno prohlásit nesouhlas „i po úmrtí“.
Existuje možnost omezit nesouhlas s dárcovstvím jen na některé orgány nebo tkáně, ale v případě darování ex mortuo nelze rozhodovat o tom kdo orgány dostane – ať už konkrétní osoba nebo nějakým znakem (např. vyloučit ženy, kuřáky, dle náboženství apod.).
Je možné provést odběr orgánů i od cizince, který zemře na území ČR, pokud s tím jeho osoba blízká vysloví souhlas.
Odběr nelze provést, pokud nelze vyloučit, že zemřelý trpěl nemocí či stavem, který by mohl ohrozit život příjemce a od zemřelého, kterého nelze identifikovat.
Odběr od zemřelého dárce lze provést, jen byla-li zjištěna smrt. Zemřelým dárcem je pacient, u kterého je zjištěna smrt mozku, tzn. nevratná ztráta funkce celého mozku nebo nevratná zástava krevního oběhu. Zjištění smrti provádějí nejméně dva lékaři s příslušnou specializovanou způsobilostí, stanovuje se na základě klinických známek smrti mozku a dále pomocí přístrojového vyšetření, vše se zaznamená do protokolu a je součástí zdravotnické dokumentace.
Pokud byl proveden odběr orgánů, vždy se provádí pitva zemřelého.
