Příspěvek na živobytí představuje základní dávku pomoci v hmotné nouzi, která řeší nedostatečný příjem osob/společně posuzovaných osob – viz kapitola Obecně o dávkách.
Na příspěvek na živobytí má při splnění stanovených podmínek nárok osoba, která má bydliště na území České republiky (např. se zde dlouhodobě zdržuje, vykonává zde výdělečnou činnost, žije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popř. existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichž vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s Českou republikou) a zároveň:
- je na území ČR hlášena k trvalému pobytu/má na území ČR trvalý pobyt
- které byl udělen azyl nebo doplňková ochrana
- cizinec bez trvalého pobytu na území ČR, kterému tato práva zaručuje mezinárodní smlouva
- občan členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší než 3 měsíce
- rodinný příslušník občana členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší než 3 měsíce
- cizinec, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropského společenství na území jiného členského státu Evropské unie, a jeho rodinný příslušník, pokud jim bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky
Nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob. Částka živobytí je stanovena pro každou osobu individuálně, a to na základě hodnocení její snahy, možností a potřeb. Hodnotí se především možnost zvýšení příjmu vlastní prací (aktivní snaha najít si zaměstnání), řádným uplatněním nároků/pohledávek, prodejem nebo jiným využitím majetku (majetkové poměry) a další okolnosti (např. potřeba dietního stravování). Částka živobytí osoby se měsíčně zvyšuje, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování (§ 1 Vyhlášky č. 389/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi).
Pro stanovení živobytí rodiny se jednotlivé částky živobytí osob sčítají. Dále uvádíme částky platné pro rok 2023. Částka živobytí se odvíjí od částek existenčního a životního minima, u dospělé osoby činí nejméně částku existenčního minima ( 3 130, – Kč). Při splnění dalších podmínek (pokud osoba prokazuje snahu zvýšit si příjem uplatněním nároků a pohledávek, prodejem či jiným využitím majetku a vlastní prací) může částka živobytí dosáhnout částky životního minima.
Částka životního minima jednotlivce podle § 2 Zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu činí měsíčně4 860,-Kč. Za jednotlivce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která není společně posuzována s jinými osobami.
Pokud je osoba posuzována společně s jinými osobami (rodinu tvoří více společně posuzovaných osob), jsou částky životního minima odstupňovány podle pořadí osob (výpočet životního minima rodiny je součtem všech částek životního minima jednotlivých členů domácnosti). Pořadí posuzovaných osob se stanoví tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi, a poté osoby, které jsou nezaopatřenými dětmi. V rámci každé z těchto skupin posuzovaných osob se pořadí stanoví podle věku od nejstarší po nejmladší osobu. Věkem osoby rozhodným pro stanovení částek životního minima je věk, kterého osoba dosáhne v kalendářním měsíci, za který je životní minimum zjišťováno (nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle Zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Částka životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně4 470,-Kč. Částka životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, činí měsíčně:
- 4 040,-Kč u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem
- 3 490,-Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku
- 3 050,-Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku
- 2 480,-Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku
Dle § 24 Zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi částka živobytí osoby činí
- u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve III. stupni a u osoby starší 68 let částku životního minima, popřípadě zvýšenou z důvodu dietního stravování
- u osoby, která není nezaopatřeným dítětem, poživatelem starobního důchodu, osobou invalidní ve III. stupni či osobou starší 68 let, a která je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a v posledních 6 kalendářních měsících před podáním žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi jí byl skončen základní pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem nebo s ní byl skončen jiný pracovní vztah z obdobného důvodu, částku existenčního minima
- u osoby, která není nezaopatřeným dítětem, poživatelem starobního důchodu, osobou invalidní ve III. stupni či osobou starší 68 let a dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek měsíční splátky stanovené rozhodnutím soudu, nebo vyšší než částku, která by připadala na 3 měsíce, je-li plnění vyživovací povinnosti stanoveno jiným způsobem, částku existenčního minima, nejde-li o osobu, které vznikl dluh na výživném až po podání žádosti o příspěvek na živobytí a která z důvodu nedostatečného příjmu podala soudu návrh na zrušení nebo snížení výživného
- u osoby, které je poskytována zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení po celý kalendářní měsíc, s výjimkou nezaopatřeného dítěte, poživatele starobního důchodu, osoby invalidní ve III. stupni či osoby starší 68 let, částku existenčního minima
- u osoby, která vykonávala veřejnou službu v rozsahu alespoň 30 hodin v kalendářním měsíci, částku existenčního minima zvýšenou o polovinu rozdílu mezi životním minimem jednotlivce a existenčním minimem, popřípadě zvýšenou o jednotlivé částky s ohledem na hodnocení snahy zvýšení příjmu vlastní prací (osobě, která má příjem z výdělečné činnosti/která je uchazečem o zaměstnání a prokazatelně se snaží využít další možnosti zvýšení příjmu vlastní prací, se zvyšuje částka živobytí o 40 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem), možnosti využití majetku (nárok na zvýšení částky živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem má osoba, která majetek nemá/má, ale nelze jej využít ke zvýšení příjmu/má a využívá jej ke zvýšení příjmu), uplatnění nároků a pohledávek (nárok na zvýšení částky živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem má osoba, která nemá nároky ani pohledávky/prokazatelně všechny své nároky a pohledávky uplatnila), zvýšení příjmu u nezletilých dětí, zvýšení částky živobytí osoby z důvodu dietního stravování
- u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, částku existenčního minima; toto ustanovení se nevztahuje na osobu, u které se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (např. osoby starší 68 let, poživatelé starobního důchodu, osoby invalidní ve III. stupni aj.), osobu s nárokem na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osobu prokazatelně se účastnící na projektech organizovaných krajskou pobočkou Úřadu práce ČR, osobu, která je výdělečně činná, osobu, která je invalidní ve II. stupni, a osobu, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci
- u osoby, která není uvedena v předchozích bodech, částku existenčního minima, popřípadě zvýšenou o jednotlivé částky s ohledem na hodnocení snahy zvýšení příjmu vlastní prací (osobě, která má příjem z výdělečné činnosti/která je uchazečem o zaměstnání a prokazatelně se snaží využít další možnosti zvýšení příjmu vlastní prací, se zvyšuje částka živobytí o 40 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem), možnosti využití majetku (nárok na zvýšení částky živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem má osoba, která majetek nemá/má, ale nelze jej využít ke zvýšení příjmu/má a využívá jej ke zvýšení příjmu), uplatnění nároků a pohledávek (nárok na zvýšení částky živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem má osoba, která nemá nároky ani pohledávky/prokazatelně všechny své nároky a pohledávky uplatnila), zvýšení příjmu u nezletilých dětí, zvýšení částky živobytí osoby z důvodu dietního stravování
V případě, že osoba v hmotné nouzi v předcházejících 12 kalendářních měsících pobírala příspěvek na živobytí a ode dne odejmutí naposledy přiznaného příspěvku na živobytí neuplynuly více než 3 kalendářní měsíce, započítávají se do lhůty 6 měsíců i předchozí doby čerpání příspěvku na živobytí.
Příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob se pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem snížený o přiměřené náklady na bydlení.
Za přiměřené náklady na bydlení se pro účely tohoto zákona považují odůvodněné náklady na bydlení (nájemné, popřípadě obdobné náklady spojené s vlastnickou nebo družstevní formou bydlení nebo obdobné náklady při užívání bytu v jiné než nájemní, družstevní nebo vlastnické formě bydlení; pravidelné úhrady za služby spojené s užíváním bytu, maximálně však do výše, která je v místě obvyklá; úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií), nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob. Do odůvodněných nákladů na bydlení se pro účely příspěvku na živobytí započítávají v případech, kdy nelze zjistit přesnou výši těchto nákladů, ale dotyčná osoba takové náklady prokazatelně vynakládá, náklady až do výše, která je v místě obvyklá, avšak maximálně do výše 75 % normativních nákladů na bydlení podle Zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě/rodině, pokud po odečtení (uhrazení) přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje příjem této osoby/rodiny částky živobytí (příjem nepostačuje na pokrytí životních potřeb). Splňuje-li podmínky nároku na příspěvek na živobytí více společně posuzovaných osob, náleží příspěvek na živobytí jen jednou, a to osobě určené na základě dohody těchto osob. Nedohodnou-li se tyto osoby, určí orgán pomoci v hmotné nouzi, který o příspěvku na živobytí rozhodne, které z těchto osob se příspěvek na živobytí přizná.
Výše příspěvku na živobytí činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi
- částkou živobytí osoby a příjmem osoby, není-li osoba společně posuzována s jinými osobami
- částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem společně posuzovaných osob; pokud však v rámci společně posuzovaných osob, které jsou posuzovány pro účely pomoci v hmotné nouzi, není některá z osob považována za osobu v hmotné nouzi nebo není oprávněnou osobou, stanoví se výše příspěvku na živobytí bez poměrné části příspěvku na živobytí připadající na osobu, která není považována za osobu v hmotné nouzi nebo není oprávněnou osobou
Co se zvýšení částky živobytí osoby z důvodu dietního stravování týče, ustanovení § 29 Zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi uvádí, že pokud zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka živobytí osoby se zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví prováděcí právní předpis (Vyhláška č. 389/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi). Daná vyhláška dále stanoví odbornost lékaře, který je příslušný k potvrzení potřeby příslušného typu diety.
Pokud zdravotní stav osoby vyžaduje více typů dietního stravování, zvyšuje se částka živobytí osoby pouze jednou, a to o částku odpovídající té z diet, která je nejvyšší.
