Sociální služby a příspěvek na péči

08.03.2019

Až do roku 2006 byly sociální služby, respektive služby sociální péče podřízeny právní úpravě z konce 80. let minulého století. Původní úprava nezohledňovala svobodu rozhodování jedinců i demokratické fungování veřejné správy a nebyla vyhovující jak pro uživatele, tak pro poskytovatele sociálních služeb. Přestože práce na prvních návrzích nového systému sociální pomoci začaly již v roce 1994, teprve v roce 2006 byl přijat Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který spolu s dalšími právními předpisy (Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi) přinesl očekávanou změnu systému sociální péče.

Dne 1. 1. 2007 vstoupil v platnost Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách. Dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, u poskytovatelů zdravotních služeb, ve věznicích, v zařízeních pro zajištění cizinců a v azylových zařízeních.

Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Základní sociální poradenství by mělo uživatele informovat o:

  1. Existujících typech sociálních služeb (výběr druhu sociální služby podle potřeb osoby, možnosti podpory členů rodiny v případech, kdy se spolupodílejí na péči),
  2. možnostech získání finančních příspěvků či dávek (příspěvek na péči, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky sociální péče aj.),
  3. základních právech a povinnostech osoby v souvislosti s poskytováním sociálních služeb,
  4. doporučit odborné poradenství se zaměřením na konkrétní skupinu osob (např. občanské poradny, poradny pro oběti trestných činů aj.).

Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě, takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.

Nepříznivou sociální situací se rozumí oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.

Sociální služba dle § 3 písm. a) Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách představuje činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění (dosažení příležitostí a možností, které napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný) nebo prevence sociálního vyloučení (vyčlenění mimo běžný život společnosti).

Výchozím posudkovým hlediskem (základním předpokladem) pro nároky/výhody z většiny sociálních systémů je dlouhodobé narušení zdraví. Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem pro účely tohoto zákona je takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb – mobilitu, orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost.

Pro účely § 3 písm. g) Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je zdravotní postižení chápáno jako tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.

© 2019 ALL RIGHTS RESERVED