Úvodem k invalidnímu důchodu

26.02.2019

Invalidní důchod je dávkou důchodového pojištění, kterou podmiňuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. V rámci úprav Zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění platných od 1. 1. 2010 došlo mimo jiné i ke zrušení dělení invalidity na plnou a částečnou a zavedení jediné invalidity (a tedy i jednoho druhu invalidního důchodu) ve třech stupních v závislosti na procentním poklesu pracovní schopnosti pojištěnce.

Invalidní důchod představuje finanční kompenzaci snížené možnosti pracovního uplatnění, kterou má osoba vzhledem ke svým zdravotním obtížím. Co se souběhu invalidity s výdělečnou činností týče, zaměstnání (plný či částečný úvazek), samostatná výdělečná činnost, práce na dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti atd. nemůže mít za následek odebrání invalidního důchodu. Předpisy o důchodovém pojištění neobsahují žádné ustanovení omezující výdělečnou činnost, tedy využití zbylého pracovního potenciálu poživatelů invalidních důchodů. Legislativně omezena není výše výdělku ani délka pracovní doby. Stěžejní je v tomto kontextu subjektivní i objektivní posouzení pracovní způsobilosti k případnému pracovnímu začlenění a výkonu konkrétního zaměstnání.

Nárok na invalidní důchod vznikne pojištěnci při současném splnění těchto zákonných podmínek:

  1. Nedosáhl ještě věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let;
  2. Stal se invalidním pro invaliditu I., II. či III. stupně;
  3. Získal potřebnou dobu pojištění nebo jeho invalidita vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání;
  4. Nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod, případně nedosáhl ještě důchodového věku, byl-li mu přiznán tzv. předčasný starobní důchod.

Odkazy:

© 2019 ALL RIGHTS RESERVED