Pracovní poměr – úvod

15.06.2023

Pracovní poměr představuje základní (smluvní) pracovněprávní vztah. Dle § 33 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce se nejčastěji zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dalšími možnostmi je vznik na základě jmenování na vedoucí pracovní místo či na základě volby. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení) a musí obsahovat:

  • druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat
  • místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána
  • den nástupu do práce

Mimo uvedené podstatné náležitosti lze v pracovní smlouvě dohodnout další (nepovinné) podmínky (náležitosti), na kterých mají účastníci zájem jako např. dobu trvání pracovního poměru, zkušební dobu, kratší pracovní doba, možnosti vysílat zaměstnance na pracovní cestu, mzdová ujednání aj.

Nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do 7 kalendářních dnů nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

Od vzniku pracovního poměru je:

  • zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem
  • zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru

Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně.

 

© 2024 ALL RIGHTS RESERVED