Obecně o dávkách

26.02.2019

Stěžejní právní normu, která ukotvuje pomoc v hmotné nouzi, představuje Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Tento zákon upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení (měsíčně se opakující dávky) a mimořádné okamžité pomoci (jednorázová dávka). Každá osoba se může dostat do situace, kdy je nezbytné zajistit její základní životní podmínky/potřeby, není-li toho samostatně schopna. Každý má tedy ze zákona nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení.

Druhým základním právním předpisem upravujícím oblast hmotné nouze je Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, který stanovuje životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Tento zákon dále upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima.

Hmotnou nouzi lze definovat jako stav, kdy osoba/rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost, současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit např. výdělečnou činností (vlastní prací), uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo využitím majetku aj. a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním.

Pro účely posuzování stavu hmotné nouze se příjmy a sociální a majetkové poměry osoby, která žádá o dávku, posuzují společně s příjmy a sociálními a majetkovými poměry dalších osob. Okruh těchto společně posuzovaných osob se posuzuje podle § 4 Zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Společně se posuzují:

  • Rodiče a nezletilé nezaopatřené děti;
  • Manželé nebo partneři (za partnera se pro účely tohoto zákona považuje také partner, se kterým občan členského státu Evropské unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud tyto právní předpisy upravují vzájemnou vyživovací povinnost mezi partnery);
  • Rodiče a děti nezletilé zaopatřené nebo děti zletilé, pokud tyto děti s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými osobami;
  • Jiné osoby společně užívající byt,s výjimkou osob, které prokáží, že spolu trvale nežijí a společněneuhrazují náklady na své potřeby;
  • Společněposuzovanými osobami jsou i osoby, které se přechodně, z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních, jakož i z důvodu dlouhodobého výkonu dobrovolnické služby, zdržují mimo byt, který užívají k bydlení.

Orgán pomoci v hmotné nouzi může z okruhu společně posuzovaných osob vyloučit osobu, u které žadatel o dávku prokáže, že společně s ní neužívá byt, jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení (např. doložením její nájemní smlouvu k jinému bytu), nebo že ačkoliv společně s ní užívá byt, jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení, nepodílí se s touto osobou na úhradě nákladů společných potřeb, je-li jinou osobou podle Zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Orgán pomoci v hmotné nouzi určí v případě, že osobu lze posuzovat v rámci dvou či více okruhů společně posuzovaných osob, do kterého okruhu osoba patří, a to podle skutečného soužití osob.

Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle § 11 Zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Za nezaopatřené dítě se považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci krajské pobočky Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Za nezaopatřené dítě nelze však považovat dítě, které je poživatelem invalidního důchodu z důchodového pojištění pro invaliditu III. stupně.

Celkovými sociálními poměry se rozumí podíl rodiny na trvání stavu hmotné nouze, do kterého se osoba dostala. Při posuzování celkových sociálních poměrů příslušný orgán pomoci v hmotné nouzi posuzuje také využívání jiného než vlastního majetku, které umožňují zpravidla osoby blízké.Celkovými majetkovými poměry se rozumí hodnota movitého a nemovitého majetku vycházející z jeho zjištěné ceny, kterého lze využít ihned, popřípadě po určité době, pro zvýšení příjmu, a to jak krátkodobě k překlenutí přechodného stavu hmotné nouze, tak dlouhodobě, pokud nelze využít jiné možnosti. Z movitého a nemovitého majetku je vyloučen majetek, jehož prodej nebo jeho jiné využití nelze po osobě vyžadovat.

© 2019 ALL RIGHTS RESERVED