Invalidní důchod je dávkou důchodového pojištění, kterou podmiňuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. V rámci úprav Zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění platných od 1. 1. 2010 došlo mimo jiné i ke zrušení dělení invalidity na plnou a částečnou a zavedení jediné invalidity (a tedy i jednoho druhu invalidního důchodu) ve třech stupních v závislosti na procentním poklesu pracovní schopnosti pojištěnce.
Invalidní důchod představuje finanční kompenzaci snížené možnosti pracovního uplatnění, kterou má osoba vzhledem ke svým zdravotním obtížím. Co se souběhu invalidity s výdělečnou činností týče, zaměstnání (plný či částečný úvazek), samostatná výdělečná činnost, práce na dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti atd. nemůže mít za následek odebrání invalidního důchodu. Předpisy o důchodovém pojištění neobsahují žádné ustanovení omezující výdělečnou činnost, tedy využití zbylého pracovního potenciálu poživatelů invalidních důchodů. Legislativně omezena není výše výdělku ani délka pracovní doby. Stěžejní je v tomto kontextu subjektivní i objektivní posouzení pracovní způsobilosti k případnému pracovnímu začlenění a výkonu konkrétního zaměstnání.
Nárok na invalidní důchod vznikne pojištěnci při současném splnění těchto zákonných podmínek:
- Nedosáhl ještě věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let;
- Stal se invalidním pro invaliditu I., II. či III. stupně;
- Získal potřebnou dobu pojištění nebo jeho invalidita vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání;
- Nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod, případně nedosáhl ještě důchodového věku, byl-li mu přiznán tzv. předčasný starobní důchod.
Odkazy:
