Příjemce orgánu

01.04.2020

Před transplantací

Výběr příjemců orgánů je založen na principu medicínské naléhavosti a rovnosti. Kritéria výběru jsou přesně definována a zveřejňována. Před samotnou transplantací, pokud se pro daného příjemce nenajde živý dárce, je vzhledem k počtu pacientů, kteří potřebují transplantaci, kandidát zařazen do Národního registru osob čekajících na transplantaci orgánů. Čekací doba je vzhledem k dostupnosti orgánů a různým lékařským kritériím různá a to jak pro jednotlivé orgány, tak pro konkrétní pacienty. Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů spravuje a aktualizuje Koordinační středisko transplantací.

Pacient musí pro zařazení splňovat stanovená kritéria, tzn. trpí nezvratným selháváním funkce orgánu, které nereaguje na léčbu a tento stav nelze řešit jiným způsobem. Zařazení nemocného na čekací listinu provádí lékař-specialista, ve spolupráci s regionálním transplantačním centrem a vždy se souhlasem pacienta. Důležité je jeho správné načasování, zvolení doby, kdy je nemocný v celkově dobré kondici, která vlivem zhoršující se funkce orgánu klesá. Samotný výběr nejvhodnějších příjemců pro odebrané orgány probíhá na základě shody v krevní skupině, váhového a velikostního poměru mezi dárcem a příjemcem. V případě srdce a jater je zásadním kritériem také naléhavost transplantace a příslušný spádový region. U výběru ledvin se kromě uvedených kritérií zohledňuje imunologická shoda a doba čekání. Transplantační léčba není nabídnuta nemocným se závažným infekčním či onkologickým onemocněním a to z důvodu nutnosti následné imunosupresivní léčby, která u těchto pacientů není vhodná.

Cílem transplantace je, aby orgán vydržel do konce života příjemce. U některých příjemců dochází k odhojování orgánu a ten musí být po letech znovu nahrazen.

Transplantaci orgánu bezprostředně předchází další sada vyšetření a testů spojená s hospitalizací pacienta. Samotná transplantace je složitým chirurgickým zákrokem a proto je prováděna ve specializovaném transplantačním centru.

Život příjemce po transplantaci

Imunosuprese

Příjemce orgánu se vždy musí podrobit celoživotní imunosupresivní léčbě, která potlačuje funkce imunitního systému, aby nedošlo k tomu, že imunitní systém napadne transplantovaný orgán jako cizí (tedy pro něj nemocnou) tkáň a orgán bude odhojen (odmítnut). Utlumení imunitního systému sebou však nese rizika, protože ten pak není schopen reagovat na případné infekce nebo onkologická onemocnění. Míra podávání imunosupresivních léků je tedy postupně snižována.

Dieta, výživa a pitný režim

Pacienti po transplantacích mají obvykle zaveden speciální dietní režim, aby transplantovaný orgán příliš nezatěžovali, některé potraviny mohou zvyšovat rizika a proto by měly být ze stravy vyloučeny. Podávané léky způsobují zvýšenou chuť k jídlu, tudíž je třeba omezit tuky a sacharidy ve stravě, jednou z možných komplikací je také následný rozvoj diabetu. Zejména pacienti po transplantaci ledviny si musí hlídat dostatečný příjem tekutin a celkový pitný režim.

Omezení a specifika

  • Prevence infekcí: omezit kontakt s nemocnými osobami, omezit pobyt na místech s velkým počtem osob, hygienické návyky, omezit kontakt se zvířaty, vyhýbat se zahradnickým pracím a kontaktu s půdou (riziko infekce z půdních mikroorganismů);
  • Zákaz kouření a konzumace alkoholu;
  • Očkování je možné pouze usmrcenými nebo inaktivovanými viry;
  • Opalování je nežádoucí (na slunci i v soláriu) z důvodů nebezpečí vzniku kožního nádoru, který je svým výskytem nejčastějším nádorovým onemocněním u transplantovaných.
  • Zvýšená pozornost při cestování – infekce z jídla, přetížení ze změny klimatu, dostupnost péče – vždy s sebou léky i v původních obalech, stručné pokyny v anglickém jazyce.

Možnosti návratu do práce

Pacientovi po transplantaci orgánu je zpočátku vždy přiznán invalidní důchod, následně je situace přezkoumávána dle jeho zdravotního stavu. Cílem transplantace je uzdravení pacienta do té míry, aby se mohl navrátit do práce, ale každý pacient musí být posuzován individuálně. Návrat k původní profesi je možný zejména u duševně pracujících osob. U manuálně pracujících osob může být návrat k původní profesi nemožný kvůli přílišné fyzické náročnosti, nebo kvůli škodlivému prostředí. V takovém případě je nutno přemýšlet o rekvalifikaci. Obecně se doporučuje pozvolný návrat do práce – práce z domova, krátkodobé práce na dohody, snížené pracovní úvazky apod.

© 2020 ALL RIGHTS RESERVED