Výše příspěvku na péči

Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc

  • 3 300,-Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
  • 6 600,-Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
  • 13 900,-Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost) – jestliže nevyužívají pobytové sociální služby (jinak ve výši 9 900,- Kč)
  • 19 200,-Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost) – jestliže nevyužívají pobytové sociální služby (jinak ve výši 13 200,- Kč)

Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc

  • 880,-Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
  • 4 400,-Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
  • 12 800,-Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)- jestliže nevyužívají pobytové sociální služby (jinak ve výši 8 800,- Kč)
  • 19 200,-Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost) – jestliže nevyužívají pobytové sociální služby (jinak ve výši 13 200,- Kč)

Dosáhne-li oprávněná osoba 18 let věku, příspěvek se vyplácí od následujícího kalendářního měsíce ve výši odpovídající stupni závislosti stanovenému před 18. rokem věku. Současně krajská pobočka Úřadu práce ČR zahájí řízení z moci úřední za účelem nového stanovení stupně závislosti a tomu odpovídající výše příspěvku.

Příspěvek vyplácí krajská pobočka Úřadu práce ČR, která je příslušná k rozhodnutí o příspěvku. Vyplácí jej měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který náleží, v české měně převodem na platební účet určený příjemcem, popřípadě zvláštním příjemcem příspěvku, nebo poštovním poukazem, a to podle rozhodnutí žadatele/zvláštního příjemce. Krajská pobočka Úřadu práce ČR ustanoví zvláštního příjemce příspěvku, jestliže oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku nemůže příspěvek přijímat, nebo nevyužívá příspěvek nebo nemůže příspěvek využívat k zajištění potřebné pomoci.

Sociální služby a příspěvek na péči

Až do roku 2006 byly sociální služby, respektive služby sociální péče podřízeny právní úpravě z konce 80. let minulého století. Původní úprava nezohledňovala svobodu rozhodování jedinců i demokratické fungování veřejné správy a nebyla vyhovující jak pro uživatele, tak pro poskytovatele sociálních služeb. Přestože práce na prvních návrzích nového systému sociální pomoci začaly již v roce 1994, teprve v roce 2006 byl přijat Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který spolu s dalšími právními předpisy (Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi) přinesl očekávanou změnu systému sociální péče.

Dne 1. 1. 2007 vstoupil v platnost Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách. Dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, u poskytovatelů zdravotních služeb, ve věznicích, v zařízeních pro zajištění cizinců a v azylových zařízeních.

Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Základní sociální poradenství by mělo uživatele informovat o:

  1. Existujících typech sociálních služeb (výběr druhu sociální služby podle potřeb osoby, možnosti podpory členů rodiny v případech, kdy se spolupodílejí na péči),
  2. možnostech získání finančních příspěvků či dávek (příspěvek na péči, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky sociální péče aj.),
  3. základních právech a povinnostech osoby v souvislosti s poskytováním sociálních služeb,
  4. doporučit odborné poradenství se zaměřením na konkrétní skupinu osob (např. občanské poradny, poradny pro oběti trestných činů aj.).

Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě, takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.

Nepříznivou sociální situací se rozumí oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.

Sociální služba dle § 3 písm. a) Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách představuje činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění (dosažení příležitostí a možností, které napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný) nebo prevence sociálního vyloučení (vyčlenění mimo běžný život společnosti).

Výchozím posudkovým hlediskem (základním předpokladem) pro nároky/výhody z většiny sociálních systémů je dlouhodobé narušení zdraví. Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem pro účely tohoto zákona je takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb – mobilitu, orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost.

Pro účely § 3 písm. g) Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je zdravotní postižení chápáno jako tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.

Úhrada nákladů za sociální služby

Sociální služby se poskytují osobám bez úhrady nákladů nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů. Úhradu nákladů za poskytování sociálních služeb hradí osoba ve výši sjednané ve smlouvě uzavřené s poskytovatelem služby. Poskytovatel sociální služby se může dohodnout na spoluúčasti na úhradě nákladů s osobou blízkou osobě, které je sociální služba poskytována, popřípadě s jinou fyzickou osobou nebo s právnickou osobou, pokud osoba, které je sociální služba poskytována, nemá vlastní příjem nebo její příjem nepostačuje na úhradu nákladů. Příjmem osoby se pro účely úhrady rozumí příjmy podle Zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku na péči.

Bez úhrady nákladů se dle § 72 Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách poskytují

  • sociální poradenství,
  • raná péče,
  • telefonická krizová pomoc,
  • tlumočnické služby,
  • krizová pomoc,
  • služby následné péče, s výjimkou poskytnutí ubytování a stravy/pomoci při zajištění stravy v zařízení následné péče, kde je poskytovaná pobytová sociální služba,
  • sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi,
  • sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením,
  • terénní programy,
  • sociální rehabilitace, s výjimkou poskytnutí ubytování, stravy a pomoci při osobní hygieně/poskytnutí podmínek pro osobní hygienu v centrech sociálně rehabilitačních služeb, kde je poskytovaná pobytová sociální služba ,
  • sociální služby v kontaktních centrech a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež,
  • služby sociálně terapeutických dílen, s výjimkou poskytnutí stravy/pomoci při zajištění stravy,
  • sociální služby intervenčních center.

Za pobytové služby poskytované v:

  • týdenních stacionářích,
  • domovech pro osoby se zdravotním postižením,
  • domovech pro seniory,
  • domovech se zvláštním režimem,
  • zdravotnických zařízeních lůžkové péče,

hradí osoba úhradu za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu. Péčí se pro účely stanovení úhrady rozumí tyto základní činnosti – pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Maximální výši úhrady za ubytování a stravu stanoví prováděcí právní předpis (Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách). Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením (OZP) činí 210,-Kč denně celkem za poskytnutí ubytování, včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování, za poskytnutí stravy (zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel) 170,-Kč denně za celodenní stravu, 75,-Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. Po úhradě za ubytování a stravu při poskytování pobytových služeb v týdenních stacionářích musí osobě zůstat alespoň 25 % jejího příjmu (většinou důchodu), a při poskytování pobytových služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením/domovech pro seniory/domovech se zvláštním režimem/zdravotnických zařízeních lůžkové péče musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu.

Úhrada za péči se stanoví při poskytování

  • pobytových služeb, s výjimkou týdenních stacionářů, ve výši přiznaného příspěvku (úhrada za péči za kalendářní měsíc je automaticky stanovena ve výši přiznaného příspěvku na péči),
  • pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 % přiznaného příspěvku.

Osoba, které jsou poskytovány sociální služby v týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem nebo zdravotnických zařízeních lůžkové péče a které by po úhradě nákladů za ubytování a stravu nezůstala z jejího příjmu částka ve výši 25 % či 15 % jejího příjmu dle zařízení, je povinna doložit poskytovateli těchto sociálních služeb výši svého příjmu pro účely stanovení úhrady a neprodleně mu oznamovat změny v příjmu, které mají vliv na výši úhrady.

Základní činnosti při poskytování sociálních služeb

Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou:

  • pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu
  • poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy
  • poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování
  • pomoc při zajištění chodu domácnosti
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
  • základní sociální poradenství
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
  • sociálně terapeutické činnosti
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
  • telefonická krizová pomoc
  • nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
  • podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností.

Rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb stanovuje Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Fakultativně mohou být při poskytování sociálních služeb zajišťovány další činnosti.

Druhy a formy sociálních služeb

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve svých ustanoveních definuje základní druhy (sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence) a formy sociálních služeb (sociální služby se poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo terénní) včetně výčtu zařízení sociálních služeb, která tyto služby mohou poskytovat.

Sociální poradenství zahrnuje základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství:

  1. Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Základní sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. Poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit.
  2. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí a ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu. Zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Odborné sociální poradenství obsahuje tyto základní činnosti – zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Mezi služby sociální péče patří – osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče.

Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Služby sociální prevence jsou – raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitace.

Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí.

Poskytovateli sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu nebo státní příspěvkové organizace, které jsou právnickými osobami. Sítí sociálních služeb se rozumí souhrn sociálních služeb, které v dostatečné kapacitě, náležité kvalitě a s odpovídající místní dostupností napomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob na území kraje a které jsou v souladu se zjištěnými potřebami osob na území kraje a dostupnými finančními a jinými zdroji.

Příspěvek na péči a pojištění

Osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby, a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), patří z pohledu zdravotního pojištění mezi tzv. státní pojištěnce – tzn. osoby, za které je plátcem pojistného stát prostřednictvím státního rozpočtu (§ 7 odst. 1 písm. g) Zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů).

Doba poskytování péče osobě závislé na pomoci jiné fyzické osoby představuje tzv. náhradní dobu pojištění (období, ve kterém se neodvádí žádné pojistné a přesto se tyto doby za určitých podmínek započítávají do potřebných let pojištění pro nárok na důchod). Podmínkou pro to, aby se doba účasti na pojištění hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že o době osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), rozhodl příslušný orgán sociálního zabezpečení. Důchodového (sociálního) pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v Zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění dle § 5 odst. 2 písm. d) účastny osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti. Podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu nebo asistenta sociální péče.

Kontrola využívání příspěvku

Krajská pobočka Úřadu práce ČR dle § 29 Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách kontroluje, zda:

  • příspěvek byl využit k zajištění pomoci,
  • pomoc je poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče, nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb, nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu,
  • pomoc je poskytována osobně tím, kdo byl uveden v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášen v rámci změn v rozhodných skutečnostech nebo změny týkající se zajištění pomoci,
  • způsob poskytované pomoci a její rozsah odpovídá stanovenému stupni závislosti, a zda je zaměřena na základní životní potřeby, které podle výsledku posouzení stupně závislosti OSSZ není osoba schopna zvládat,
  • v případě, kdy je pomoc poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče, je tato osoba zdravotně způsobilá; za zdravotně způsobilou osobu k poskytování pomoci se nepovažuje osoba, která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc poskytovat,
  • byla s poskytovatelem sociálních služeb uzavřena smlouva o poskytování sociálních služeb.

Poskytuje-li oprávněné osobě pomoc osoba blízká nebo asistent sociální péče, krajská pobočka Úřadu práce ČR vydá těmto osobám na jejich žádost bezplatně písemné potvrzení prokazující dobu této péče pro účely hmotné nouze, zdravotního pojištění, důchodového pojištění a zaměstnanosti. V tomto potvrzení vždy uvede stupeň závislosti osoby, které je péče poskytována. Pro účely důchodového pojištění se v potvrzení uvede též údaj o výši příspěvku, která oprávněné osobě v době poskytování pomoci náležela.

Příjemce příspěvku je povinen na vyžádání správního orgánu, který provádí kontrolu využívání příspěvku prokázat, že byl příspěvek využit k zajištění pomoci, a to způsobem, který osvědčí využití příspěvku, nebo dokladem o vyplacení příspěvku fyzickým nebo právnickým osobám, které poskytují pomoc při zvládání základních životních potřeb, uvedeným v žádosti o příspěvek, a to nejvýše 1 rok zpětně.

Řízení o příspěvku na péči

Řízení o přiznání příspěvku na péči/návrh na změnu výše přiznaného příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti žadatele/zákonného zástupce/opatrovníka aj. podané na předepsaném tiskopisu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR na místně příslušné kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce České republiky (příslušnost se určuje podle místa trvalého pobytu žadatele o příspěvek). Krajská pobočka Úřadu práce ČR (pověřený pracovník) provádí pro účely posuzování stupně závislosti sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnosti – zvládání základních životních potřeb (§ 25 Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).

Sociální šetření provádí příslušná krajská pobočka Úřadu práce ČR také v průběhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče (např. v léčebně dlouhodobě nemocných), jestliže je této osobě poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů. Podmínkou je, že tato skutečnost byla krajské pobočce Úřadu práce ČR písemně oznámena a doložena potvrzením poskytovatele zdravotních služeb podle § 21 odst. 1 písm. e) Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Písemné potvrzení o hospitalizaci vydá pacientovi na jeho žádost dané zdravotnické zařízení, nárok na jeho vydání je ukotven v § 45 odst. 3 písm. g) Zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Následná lůžková péče je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče. V rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí (§ 9 odst. 2 písm. c) Zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování). Dlouhodobá lůžková péče je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje. V rámci této lůžkové péče může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s poruchou základních životních funkcí (§ 9 odst. 2 písm. d) Zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování).

Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě. Krajská pobočka Úřadu práce ČR po provedeném sociálním šetření zašle referátu lékařské posudkové služby (LPS) příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) žádost o posouzení stupně závislosti osoby. Součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek. Bez sociálního šetření nelze posudek vypracovat. Výjimku tvoří žádosti o příspěvek osob, které mají trvalé bydliště/dočasně pobývají v jiném členském státě Evropské unie, sociální šetření se v těchto případech neprovádí a posudek se zpracovává na základě lékařských zpráv zaslaných ze zahraničí. Krajská pobočka Úřadu práce ČR provádí sociální šetření také, pokud o to OSSZ požádá v případech, kdy provádí kontrolu původního posouzení zdravotního stavu osoby.

Při posuzování stupně závislosti osoby vychází OSSZ ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb (tiskopis „Lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu“ ošetřující/praktický lékař vyplňuje na podkladě pacientem/žadatelem předaných lékařských zpráv a nálezů od jednotlivých odborných lékařů a podrobení se vyšetření žadatele u něj), z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. OSSZ zašle příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR stejnopis posudku s uvedením základních životních potřeb, které osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení je součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží žadatel. Na podkladě výsledku posouzení rozhodne krajská pobočka Úřadu práce ČR o příspěvku na péči.

Krajská pobočka Úřadu práce ČR práce přeruší řízení o příspěvku (lhůta pro vydání rozhodnutí neběží) na dobu, po kterou:

  • OSSZ posuzuje stupeň závislosti osoby
  • je osobě poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, pokud nebylo do dne přijetí osoby k hospitalizaci provedeno sociální šetření; to neplatí, je-li osobě poskytována v průběhu hospitalizace u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů, a tato skutečnost byla oznámena a doložena podle § 21 odst. 1 písm. e).

Krajská pobočka Úřadu práce ČR zastaví řízení o příspěvku, jestliže žadatel o příspěvek zemřel před provedením sociálního šetření. Pokud žadatel zemře po provedení sociálního šetření, řízení se dokončí (krajská pobočka Úřadu práce ČR požádá LPS OSSZ o posouzení zdravotního stavu).

Příspěvek na péči se nevyplácí, jestliže je oprávněné osobě po celý kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, nejde-li o poskytování sociálních služeb podle § 52 (sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče). To neplatí v případě, kdy je s oprávněnou osobou k hospitalizaci přijata jako průvodce fyzická osoba, která byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášena v rámci změn v rozhodných skutečnostech nebo změny týkající se zajištění pomoci jako osoba poskytující pomoc. Podmínka celého kalendářního měsíce není splněna, pokud k hospitalizaci došlo první den v kalendářním měsíci nebo k propuštění z tohoto zařízení došlo poslední den v kalendářním měsíci. Výplata příspěvku se zastaví od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byla oprávněná osoba k hospitalizaci přijata, není-li ohlášeno propuštění ze zdravotnického zařízení. Výplata příspěvku se obnoví od 1. dne kalendářního měsíce, ve kterém hospitalizace netrvala po celý kalendářní měsíc.

Lhůta pro vyřízení žádosti o příspěvek na péči činí 60 dnů (pro Úřad práce ČR; dle § 71 odst. 3 Zákona č. 500/2004 Sb., správní řád pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ) a pro vydání posudku činí 45 dnů (pro OSSZ, která posuzuje zdravotní stav žadatele), nestanoví-li orgán, který o posouzení požádal, lhůtu delší. Brání-li vydání posudku závažné důvody (např. potřeba dožádání podkladů potřebných k objektivnímu posouzení), sdělí orgán sociálního zabezpečení příslušný k posouzení zdravotního stavu (OSSZ) neprodleně tyto důvody orgánu, který o posouzení požádal. V těchto případech se lhůta prodlužuje o 30 dnů, nestanoví-li orgán, který o posouzení požádal, lhůtu delší (§ 16a odst. 2 Zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Po nabytí právní moci rozhodnutí je příspěvek na péči zpětně vyplacen k datu podání žádosti (nárok na výplatu příspěvku vzniká podáním žádosti o přiznání).

Žádost o příspěvek musí kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahovat označení fyzické nebo právnické osoby, která osobě poskytuje nebo bude poskytovat pomoc, rozsah pomoci a písemný souhlas fyzické nebo právnické osoby s jejím poskytováním; určení, jakým způsobem má být příspěvek vyplácen; a doklad o výši příjmu oprávněné osoby a společně posuzovaných osob v rozhodném období v případech, kdy má být příspěvek zvýšen.

Ustanovení § 21 odst. 1 Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ukládá žadateli o příspěvek a oprávněné osobě, jejichž zdravotní stav je třeba posoudit pro stanovení stupně závislosti, povinnost

  • podrobit se sociálnímu šetření
  • podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly OSSZ, popřípadě lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ), podrobit se vyšetření zdravotního stavu u poskytovatele zdravotních služeb určeného OSSZ anebo jinému odbornému vyšetření, předložit určenému poskytovateli zdravotních služeb lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které jim byly vydány, sdělit a doložit další údaje, které jsou významné pro vypracování posudku, nebo poskytnout jinou součinnost, která je potřebná k vypracování posudku, jsou-li k tomu OSSZ vyzváni, a to ve lhůtě, kterou OSSZ určí
  • osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu
  • písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR v průběhu řízení o příspěvku změny ve skutečnostech, které byly uvedeny v žádosti o příspěvek, a změny rozhodné pro průběh řízení, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy taková změna nastala; tato povinnost musí být splněna i v době přerušení řízení
  • písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR, že je mu poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů, a doložit tuto skutečnost potvrzením poskytovatele zdravotních služeb
  • písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR propuštění ze zdravotnického zařízení lůžkové péče v případě následné nebo dlouhodobé lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů, a to ve lhůtě 5 dnů

Příjemce příspěvku je dle § 21 odst. 2 Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách povinen

  • písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu
  • na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčila-li krajská pobočka Úřadu práce ČR lhůtu delší
  • písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR změny týkající se zajištění pomoci, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala; tuto povinnost plní příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, jehož součástí je písemný souhlas osoby blízké anebo jiné fyzické osoby nebo právnické osoby s poskytováním pomoci oprávněné osobě („Oznámení o poskytovateli pomoci“)
  • využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou nebo asistentem sociální péče nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb, nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu
  • písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí výši příjmu rozhodnou pro zvýšení příspěvku; tato povinnost se považuje také za splněnou, pokud příjemce příspěvku písemně sdělí příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR, že ve stanovené lhůtě prokázal rozhodné příjmy pro účely přídavku na dítě podle Zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře a že okruh společně posuzovaných osob pro účely zvýšení příspěvku je stejný jako pro účely přídavku na dítě

Výplata příspěvku může být po předchozím písemném upozornění zastavena, příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o příspěvek, oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku nesplní některou výše uvedenou povinnost.

Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci (o registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby). Registrace se nevyžaduje, poskytuje-li osobě pomoc osoba blízká nebo asistent sociální péče, který tuto činnost nevykonává jako podnikatel.

Osoba blízká nebo asistent sociální péče (fyzická osoba, která je starší 18 let věku a zdravotně způsobilá; asistent sociální péče je povinen poskytovat pomoc osobně a s osobou, které poskytuje pomoc, uzavřít písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci; náležitostmi smlouvy je označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc), který poskytuje oprávněné osobě pomoc, jsou dle § 21a Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách povinni písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR přijetí oprávněné osoby k hospitalizaci a propuštění z hospitalizace, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala, pokud tuto povinnost nemůže splnit příjemce příspěvku; tuto povinnost má i zařízení sociálních služeb, jestliže poskytuje oprávněné osobě pobytové sociální služby (domov pro osoby se zdravotním postižením, domov pro seniory a domov se zvláštním režimem), a dětský domov. Osoba blízká, asistent sociální péče, poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje pobytové sociální služby (domov pro osoby se zdravotním postižením, domov pro seniory a domov se zvláštním režimem), zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle § 52 (sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče), a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu a dětský domov, pokud poskytovaly oprávněné osobě pomoc, jsou povinny ohlásit úmrtí oprávněné osoby příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR ve lhůtě do 8 dnů ode dne úmrtí oprávněné osoby.

Proti rozhodnutí ve věci přiznání nároku na příspěvek na péči (nepřiznání či odejmutí dávky) lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (doručení) k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce ČR, která rozhodnutí vydala. Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal (krajská pobočka Úřadu práce ČR), je může dle § 87 Zákona č. 500/2004 Sb., správní řád zrušit nebo změnit (přehodnotit), pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Pokud však krajská pobočka Úřadu práce ČR na svém rozhodnutí trvá, předává odvolání (spis se svým stanoviskem) odvolacímu správnímu orgánu (Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, které pro účely odvolacího řízení posuzuje stupeň závislosti) do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Délka odvolacího řízení by tedy neměla překročit 90 dnů (Úřad práce ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR) + 60 dnů (lhůta pro vydání posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, nestanoví-li orgán, který o posouzení požádal, lhůtu delší). Brání-li však vydání posudku závažné důvody, sdělí orgán sociálního zabezpečení příslušný k posouzení zdravotního stavu neprodleně tyto důvody orgánu, který o posouzení požádal, v těchto případech se lhůta prodlužuje o 30 dnů, nestanoví-li orgán, který o posouzení požádal, lhůtu delší. V případě neúspěchu tohoto opravného prostředku (odvolání) má žadatel možnost dále podat správní žalobu k příslušnému krajskému soudu podle místa svého trvalého bydliště. Žalobu lze podat do 2 měsíců od data doručení rozhodnutí z odvolacího řízení.

Zařízení sociálních služeb

Pro poskytování sociálních služeb se zřizují tato zařízení sociálních služeb:

  • centra denních služeb (v centrech denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby)
  • denní stacionáře (v denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby)
  • týdenní stacionáře (v týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby)
  • domovy pro osoby se zdravotním postižením (v domovech pro OZP se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby)
  • domovy pro seniory (v domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby)
  • domovy se zvláštním režimem (v domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby; režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob)
  • chráněné bydlení (pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby; chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení)
  • azylové domy (poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení)
  • domy na půl cesty (poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby; způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob)
  • zařízení pro krizovou pomoc (krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami)
  • nízkoprahová denní centra (poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší)
  • nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy; cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace)
  • noclehárny (poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování)
  • terapeutické komunity (poskytují pobytové služby i na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života)
  • sociální poradny (odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnáchpro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí a ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností)
  • sociálně terapeutické dílny (ambulantní služby poskytované osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie)
  • centra sociálně rehabilitačních služeb (sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí; sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačníchslužeb)
  • pracoviště rané péče (ranápéče je terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou služby, poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu; služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby)
  • intervenční centra (na základě vykázání ze společného obydlí podle zvláštního právního předpisu je osobě ohrožené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání intervenčnímu centru; pomoc intervenčního centra může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení osoby násilným chováním dozví; sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové)
  • zařízení následné péče (služby následné péče jsou ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují)
  • kombinací zařízení sociálních služeb lze zřizovat mezigenerační a integrovaná centra
© 2020 ALL RIGHTS RESERVED