Evidence na Úřadu práce ČR a pojištění

Uchazeči o zaměstnání, kteří jsou evidovaní na Úřadu práce ČR, včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání, patří z pohledu zdravotního pojištění mezi tzv. státní pojištěnce – tzn. osoby, za které je plátcem pojistného stát prostřednictvím státního rozpočtu (§ 7 odst. 1 písm. e) Zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů). Nezaměstnaný občan, který není vedený v evidenci Úřadu práce ČR či je z evidence vyřazený, za kterého není plátcem pojistného stát z jiného důvodu (např. péče alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o 2 děti do 15 let věku, pobírání rodičovského příspěvku, invalidita III. stupně aj.), patří do kategorie označované jako „osoby bez zdanitelných příjmů“. Za osobu bez zdanitelných příjmů považována osoba, která má na území ČR trvalý pobyt, není však zaměstnancem, nemá příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, a není za ni plátcem pojistného stát, pokud uvedené skutečnosti trvají po celý kalendářní měsíc. Osoba bez zdanitelných příjmů je bez ohledu na to, v jaké životní situaci se nachází, povinna sama platit měsíčně pojistné ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu, kterým je minimální mzda platná v měsíci, za který se pojistné platí.

Doba vedení v evidenci Úřadu práce ČR představuje tzv. náhradní dobu pojištění (období, ve kterém se neodvádí žádné pojistné, a přesto se tyto doby za určitých podmínek započítávají do potřebných let pojištění pro nárok na důchod). Podmínkou pro to, aby se tato doba účasti na pojištění hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že byla získána na území České republiky a že doba pojištění trvala aspoň jeden rok.  Důchodového (sociálního) pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v Zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění dle § 5 odst. 2 písm. a) účastny osoby vedené v evidenci Úřadu práce ČR jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci (včetně doby, po níž se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje z důvodu, že osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání příslušní odstupné, odbytné nebo odchodné), a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží (doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod), pokud se jedná o pojištěnce staršího 55 let. U pojištěnce před dosažením věku 55 let se doba v evidenci Úřadu práce ČR, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela, se započítává v rozsahu nejvýše 1 roku. Do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod se náhradní doby pojištění, tedy i evidence na Úřadu práce ČR, započítávají pouze v rozsahu 80 % (§ 29 odst. 5 Zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).

Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti

Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu vydává poskytovatel na žádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby po posouzení zdravotní způsobilosti, popřípadě zdravotního stavu posuzované osoby, posuzujícím lékařem, a to na základě

  • zhodnocení výsledků lékařské prohlídkya dalších potřebných odborných vyšetření
  • výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě jejím registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství, je-li posuzovaná osoba u takového poskytovatele registrována
  • zdravotní náročnosti pro výkon práce, povolání nebo jiné činnosti, pro které je osoba posuzována, a podmínek, za kterých je činnost vykonávána, nebo nároků činnosti na zdraví posuzované osoby

Lékařský posudek musí být vydán nejdéle do 10 pracovních dnů ode dne obdržení nebo ústního podání žádosti – požádání o jeho vydání (u nemoci z povolání do 45 pracovních dnů). Tato lhůta neběží do obdržení posledního potřebného podkladu pro posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu. Pro účely posouzení dalšího trvání zdravotní způsobilosti lze lékařskou prohlídku posuzované osoby provést nejdříve 90 dnů před koncem platnosti dosavadního lékařského posudku, jehož časová platnost se nemění, pokud posuzující lékař nezjistí změnu zdravotního stavu vedoucí k vydání lékařského posudku se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti, dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti posuzované osoby nebo zdravotní způsobilosti s podmínkou, která je stanovena poprvé.

Zdravotní způsobilost k práci se posuzuje vždy ve vztahu ke všem rizikovým faktorům (prach, hluk, chemické látky aj.), které jsou součástí výkonu práce nebo činnosti, a pracovním podmínkám, za nichž je práce nebo činnost vykonávána. Dle § 43 odst. 3 a odst. 4 Zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách musí mít lékařský posudek náležitosti stanovené právním předpisem upravujícím zdravotnickou dokumentaci (Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci) a podle účelu jeho vydání též náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem. Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s podmínkou, případně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, anebo zda její zdravotní stav splňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována. Jde-li o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, lze posudkový závěr, že je posuzovaná osoba zdravotně nezpůsobilá, uvést v lékařském posudku pouze v případě vstupní lékařské prohlídky; v ostatních případech se uvede závěr, že posuzovaná osoba pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci se rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost vykonávat dosavadní práci, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že tento zdravotní stav bude trvat déle než 180 dnů, a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví.

Součástí lékařského posudku musí být poučení o možnosti podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal, a poučení o možnosti vzdání se práva na přezkoumání lékařského posudku. Má-li dle § 46 odst. 1 Zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Práva na přezkoumání lékařského posudku se lze vzdát. Písemné prohlášení o vzdání se práva na přezkoumání lékařského posudku nebo záznam o ústním sdělení o vzdání se práva na přezkoumání lékařského posudku je součástí zdravotnické dokumentace; záznam stvrdí svým podpisem osoba, která se práva na přezkoumání lékařského posudku vzdala, a zdravotnický pracovník, který tento záznam provedl.

V souvislosti s možnou ztrátou zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce během pracovního poměru je vhodné zmínit ustanovení § 55 Zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, dle něhož má zaměstnavatel právo vyslat zaměstnance na mimořádnou pracovně-lékařskou prohlídku, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci. Zaměstnavatel je též povinen odeslat zaměstnance na mimořádnou pracovně-lékařskou prohlídku, pokud o to zaměstnanec požádal, při zařazování zaměstnanců k práci postupovat podle závěrů lékařských posudků o jejich zdravotní způsobilosti aj. Mimořádná prohlídka se podle § 12 Vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení Zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách provádí za účelem zjištění zdravotního stavu posuzovaného zaměstnance v případě důvodného předpokladu, že došlo ke ztrátě nebo změně zdravotní způsobilosti k práci nebo pokud dojde ke zvýšení míry rizika již dříve zohledněného rizikového faktoru pracovních podmínek. Mimořádná prohlídka se provádí, pokud byla při pracovně-lékařské prohlídce zjištěna taková změna zdravotního stavu zaměstnance, která předpokládá změnu zdravotní způsobilosti k práci v době kratší, než je lhůta pro provedení periodické prohlídky, nebo byl výkon práce přerušen z důvodu nemoci po dobu delší než 8 týdnů, v důsledku úrazu s těžkými následky, nemoci spojené s bezvědomím nebo jiné těžké újmy na zdraví, nebo z jiných důvodů na dobu delší než 6 měsíců atd.

 

Narození dítěte

Pracovní volno se poskytne na nezbytně nutnou dobu s náhradou mzdy nebo platu k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět; pracovní volno se poskytne na nezbytně nutnou dobu bez náhrady mzdy nebo platu k účasti při porodu manželky (družky).

Odchodné

Odchodné je ukotveno v § 115 Zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (zabezpečení státního zaměstnance). Státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu. Platem státního zaměstnance se pro účely odchodného rozumí součet měsíčních částek platového tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, osobního příplatku a zvláštního příplatku, na které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu byly naposled určeny. O odchodném rozhoduje služební orgán. Není-li odchodné vyplaceno státnímu zaměstnanci v den skončení služebního poměru, vyplatí se v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.

Odstupné

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) (ruší-li se podnik zaměstnavatele nebo jeho část, přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, stane-li se zaměstnanec nadbytečným) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně

  • jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok
  • dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky
  • trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky
  • součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek shora uvedených (jedno až trojnásobku průměrného výdělku dle délky pracovního poměru u zaměstnavatele), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby (konto pracovní doby je jeden ze způsobů rozvržení pracovní doby) postup podle § 86 odst. 4 (převod práce přesčas odpracované v kontu pracovní doby do pracovní doby v následujícím vyrovnávacím období)

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) (nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně-lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. To se nevztahuje na situace kdy zaměstnanec svým chováním zavinil pracovní úraz nebo nemoc z povolání (porušil BOZP, opilost, návykové látky apod.)

Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek (průměrný výdělek se určuje z hrubé mzdy nebo platu zúčtované k výplatě v rozhodném období, kterým se rozumí kalendářní čtvrtletí, které předchází kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém je průměrný výdělek stanoven). Nárok na odstupné nevzniká při ukončení práce konané na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (§ 77 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce).

Bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen tomuto zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.

Odstupné, odchodné

Právní pojmy odstupné (§ 67 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) a odchodné (§ 115 Zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě) se často zaměňují. Přestože se oba váží na skončení pracovního poměru a lze je vymezit jako finanční kompenzaci, aplikují se na zcela jiné případy. Odstupné představuje jakési odškodné, které vyplácí zaměstnavatel svému zaměstnanci při skončení pracovního poměru výpovědí. Co se výše odstupného týče, § 67 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce hovoří o minimálních částkách (nejméně), umožňuje tedy zaměstnavateli poskytnout i větší výši odstupného, než činí tento základ. Záleží vždy na konkrétním zaměstnavateli, uvedená minima vztahující se k délce trvání pracovního poměru však dodržet musí. I v případě jiných, než níže uvedených, důvodů skončení pracovního poměru, může zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout finanční vyrovnání (odstupné). Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce nebrání tomu, aby zaměstnavatel jako odstupné označil i jiné finanční plnění, které zaměstnanci poskytuje na základě ujednání v individuální dohodě, kolektivní smlouvě apod.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Jednostranný způsob ukončení pracovního poměru používaný je výjimečně a jen ze zákonem stanovených důvodů, přičemž pracovní poměr končí okamžitě po doručení oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru druhé straně.

OKAMŽITÉ ZRUŠENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU ZAMĚSTNAVATELEM

Podle § 55 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy

  • byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců
  • porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (porušení „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem není v Zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce definováno, vždy je nutno vycházet z konkrétních okolností každého případu, pracovního zařazení i osoby zaměstnance a přihlížet k míře zavinění, intenzitě porušení povinností i důsledkům pro zaměstnavatele; jedná se např. o úmyslné způsobení škody většího rozsahu zaměstnavateli, delší neomluvená absence aj.). Takto lze okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne kdy se zaměstnavatel o porušení dozvěděl.

Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

 

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

Pro platné okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem jsou v § 56 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce stanoveny pouze 2 důvody (oproti výpovědi zaměstnance z pracovního poměru z jakéhokoli důvodu nebo bez udání důvodu). Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže

  • podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně-lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce (s ohledem na jeho zdravotní stav, schopnosti, kvalifikaci apod.)
  • zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat je zaměstnavateli uložena ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného měsíčního výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

 

Pracovní poměr

Pracovní poměr představuje základní (smluvní) pracovněprávní vztah. Dle § 33 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce se nejčastěji zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dalšími možnostmi je vznik na základě jmenování na vedoucí pracovní místo či na základě volby (jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy spolku, odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy). Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení) a musí obsahovat:

  • druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat
  • místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána
  • den nástupu do práce

Mimo uvedené podstatné náležitosti lze v pracovní smlouvě dohodnout další (nepovinné) podmínky (náležitosti), na kterých mají účastníci zájem jako např. dobu trvání pracovního poměru (přitom platí, že pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání), zkušební dobu, kratší pracovní doba,  možnosti vysílat zaměstnance na pracovní cestu, mzdová ujednání aj.

Nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do 7 kalendářních dnů nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

Od vzniku pracovního poměru je:

  • zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem
  • zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru

Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně.

Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Překážky v práci na straně zaměstnavatele představují právní skutečnosti, které vznikly neplánovaně a bez zavinění zaměstnavatele. Zaměstnanci v důsledku toho nevzniká nárok na mzdu, ale nárok na náhradu mzdy nebo platu (výše náhrady mzdy se u jednotlivých překážek v práci liší). Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (§ 207 až § 210) rozlišuje dle příčin vzniku 2 skupiny překážek na straně zaměstnavatele:

© 2024 ALL RIGHTS RESERVED