Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele (všechny ostatní situace vyjma prostoje nebo přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí), přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby.
O jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele, než je např. stát, územní samosprávný celek, státní fond a další zaměstnavatelé uvedení v § 109 odst. 3 Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Jedná se o tzv. částečnou nezaměstnanost. Upraví-li dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací (pokud odborová organizace u zaměstnavatele působí) výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem, který zaměstnavatel vydá. Obsah tohoto vnitřního předpisu se řídí pravidly, která se týkají obsahu dohody zaměstnavatele s odborovou organizací (náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku).
Doba strávená na pracovní cestě (pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce; zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním) nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí (např. doba strávená na cestě do místa, kam byl zaměstnanec zaměstnavatelem vyslán). Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda nebo plat ušla, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
